Komentáře

Tátové jsou u českých dětí až na čtvrtém místě v oblíbenosti. A u těch mladších ve věku 6-12 let dokonce až na šestém. V obou případech se před nimi – byť těsně – umístili teta nebo strýc, kamarádi a dokonce i trenéři či vedoucí kroužků. Vyplynulo to z výzkumu, který pro institut SOLVO vypracovala v roce 2023 agentura SC&C.

Toto zjištění nás velmi překvapilo. A bohužel se nám znovu potvrdilo v dalším výzkumu z letošního května, kdy pro nás agentura IPSOS zkoumala generaci Z. Na otázku „komu nejvíce důvěřujete“ odpovědělo jen 9 % mužů a pouhá 3 % žen, že tátovi. Nevím, jak vám, ale pro mě je to naprosto alarmující. Kolem sebe vidím mnoho otců, kteří se o své děti starají skutečně od malička. Takže jsem nabyla dojmu, že se situace zlepšila, a to přes to, že oficiálně u nás na rodičovskou dovolenou alespoň na nějaký čas chodí pouhá 2 % otců. Pravdou ale také je, že v jedné skupině na Facebooku čtu často příběhy frustrovaných maminek, které sice s otcem svých dětí bydlí, ale otcové jako by v domácnosti vlastně nebyli přítomni a žijí si stále své osobní paralelní životy s pivem, kamarády a videohrami. A své malé děti ignorují. V lepších případech alespoň chodí do práce a rodinu, když je maminka na mateřské a rodičovské, živí, v horších případech (a těch také není málo), diskutují o každé účtence. Každopádně role pouhého živitele rodiny na navázání vztahu s dětmi nestačí.

Můžeme najít obrovské množství studií zdůrazňujících, jak důležitá je role otce v životě dítěte. Například podle jedné americké přítomnost aktivního milujícího otce významně redukuje riskantní chování u dětí v pubertě, zlepšuje školní výsledky a samozřejmě zlepšuje i vztahy v budoucích rodinách svých dětí. Spousta tatínků si ale pořád myslí, že v péči o miminka jsou mnohem lepší matky a že jejich úlohou je starat se o své děti teprve od určitého věku. Někteří stále žijí v tom, že se mají věnovat především chlapcům, aby jim předali ty správné „chlapské hodnoty“.

Jak je vidět z našich výzkumů, když se ale tátové svým dětem nevěnují už od narození, opravdu blízký vztah se pak už navazuje hůře. Nakonec, je to logické - když nevíte, jak dítě reaguje, co má rádo a naopak z čeho má třeba strach, nemáte s ním trpělivost, nejspíš to mezi vámi bude skřípat. Výsledkem je, že se u nás tatínkové netěší ani oblíbenosti, ani důvěře. A to je přece obrovská škoda. Na změně stojí za to zapracovat!