Velký gamble za přijatelnou cenu. Co riskují Írán a USA a proč to pocítí Evropa

Co se to na Blízkém východě vlastně děje? Pojďme pojmenovat věci co nejjednodušeji, aby jim rozuměli i ti, které velká geopolitika nezajímá. A hlavně se pokusme být (chvíli) nestranní, abychom pochopili motivace všech hráčů.

Princip proximity říká: první se budou ptát čeští občané, jestli se mají bát. A když ano, tak čeho? Buďte v klidu. V krátkodobém horizontu vás „trefí“ maximálně benzin za 40 korun a zvýšené hrozby kyberútoků (což se vašeho běžného života nedotkne). Ve střednědobém horizontu nás dopady rozsekaného Blízkého východu samozřejmě doženou. Jestli Íránci zavřou Hormuzský průliv, určitě nám to provětrá peněženku. Světla sice nezhasnou, ale život bude o něco dražší. Hlavně kvůli benzinu, inflaci a zpomalení ekonomiky.

A teď k hlavním aktérům. Co chtějí Izraelci? Premiér Benjamin Netanjahu využívá „okénko příležitosti“. Říjnové volby se blíží a do té doby musí stihnout ukázat lidu impozantní vojenské zásluhy. Oslabení Íránu je přesně to, za co mu občané budou vděčni. Pro Izraelce byl Írán po desetiletí obří strašák a respektovaný nepřítel. Tedy až do loňské konfrontace, kdy se poprvé ukázalo, že ta slavná perská armáda je možná jen papírový tygřík.

Než se okno zase zavře

Otevřené „okénko příležitosti“ není jen politické, ale hlavně vojenské. Izraelský premiér má zrovna teď za zády americkou armádu – a takto příznivá konstelace nemusí trvat dlouho. Když k tomu připočteme fakt, že syrský vzdušný prostor je proti izraelským letounům prakticky slepý, a tak v hejnu čítajícím neuvěřitelných dvou stovek mohou proletět až do Teheránu (kde dnes prakticky dominují vzdušnému prostoru), byla by škoda okolností nevyužít.

Mimochodem, vojenští analytici tvrdí, že Írán sice letecký útok očekával, ale v noci. Nikoli za bílého dne. Těch malých taktických vychytávek tam bylo víc. Nejvyšší představitelé izraelského státu a armády tentokrát nenechali nic náhodě, a dokonce si ani neobjednávali do práce jídlo a pití. Íránská rozvědka by byla schopna přesně podle takových maličkostí odhadnout, kdy se důležití velitelé a úředníci chystají strávit v práci více hodin. A díky tomu odhadnout, kdy se chystá útok.

A čeho chce tedy dosáhnout Izrael? Může výrazně oslabit schopnost Íránu posílat rakety na své území a zpomalit (nebo zničit) jaderný program. A hlavně: může konečně trefit do srdce svého sedmihlavého nepřítele. Poslední dva a půl roku totiž Izrael vede válku „na sedmi frontách zároveň“ – Hamás, Hizballáh, jemenští Húsíové, syrské a irácké milice, íránský vliv na Západním břehu… Za vším stojí jedno jméno: Írán. Izraelci teď, posíleni poznáním, že íránské vojenské možnosti jsou daleko za velkohubými řečmi, cítí, že konečně bojují s jádrem problému.

Co očekává od útoku Donald Trump? Jeho veřejně proklamované motivace jsou roztříštěné na tři (zároveň) těžce splnitelné cíle. Tvrdí, že útokem eliminuje jadernou hrozbu, zničí raketový program, aby nebylo možno dosáhnout území USA… a zároveň zachrání íránský lid.

Když přivřeme obě oči, můžeme uvěřit, že za pomoci pouhých leteckých útoků (bez pozemních sil) lze dosáhnout prvních dvou. Změnit režim jen s letadly a drony ale fakt nepůjde.

A co tedy mají dělat normální Íránci, které Chameneího režim během demonstrací nechal zmasakrovat po desetitisících? Mají uvěřit Trumpovi, že jim z F-35 podají američtí piloti zázračný žebřík? Mají vyjít do ulic a risknout to?

Co se asi stane? V lepším scénáři zjistí, že už do nich Republikánské gardy nestřílí a mohou začít v klidu vybírat vůdce a vzít osud země do svých rukou. V horším uvidí, že systém má situaci stále pod kontrolou a změna režimu není na pořadu dne.

Útok na peněženku světa

A kdo teď řídí Írán? Kdo posílá rakety a drony na arabské sousedy? Nikdo nečekal, že během útoku zahyne 40 nejdůležitějších postav Chameneího režimu. Není divu, že stát poté, co mu bylo useknuta většina velících hlav, reaguje v chaosu. Ale že armáda posílá rakety, kam chce? Podle íránského ministra zahraničí Abbáse Arakčího se přesně tohle stalo…

Útočit na sousední státy (Katar, Bahrajn, Omán, Saúdská Arábie, Spojené arabské emiráty) se Íráncům možná zdálo jako skvělá strategie: „Tohle se vám stane, když se budete kamarádit s americkým Satanem. Váš lid vám to spočítá.“ Jenže dlouhodobě se může stát přesný opak. Když vám Írán hází bomby na hotely a ruinuje turistický ruch, můžete se pěkně naštvat.

A když selže vydírání arabských přátel a vy nemáte dost vojenské síly ani velící strukturu, nakonec se stejně uchýlíte k obchodnímu vydírání světa. „Zablokujeme Hormuz a uvidíte!“ Doufejme, že my, potažmo Evropa nejsme tak rozmazlení, abychom se nechali tlačit ke zdi zbytky íránského režimu. Mějme na paměti, že jejich jaderný i raketový program neohrožuje jen Izrael a USA. Jsme v tom všichni.

A tak navrhuji, abychom ve jménu budoucnosti našich dětí vydrželi chvíli platit benzin za 40 a nenechali se dotlačit k falešné íránské diplomacii, abychom jim poskytli čas na další lhaní. Na lhaní o tom, že uran obohacují kvůli elektrárně, nikoli kvůli atomové bombě.

Jak dlouho tahle válka potrvá? Trump i Netanjahu vsadili na masivní vojenský útok, který má změnit dynamiku situace. „Eliminujeme vedení, ovládneme vzdušný prostor, svrhneme 3 000 bomb… a něco to změní.“ Jde o „gamble“, který může přinést zvrat nebo alespoň oslabení vojenské síly za akceptovatelnou cenu.

Jestli se v Íránu moci nakonec chopí armáda, liberálnější představitelé stávajícího režimu, či někdo z exilu, to zatím nelze říci. V každém případě vidina demokratického Íránu s dívkami v minisukních tančících na ulicích v rytmu pentatonického techna je značně nepravděpodobná.

Autorem textu je David Shorf pro Lidovky.cz.